Potraviny a stravování nemůžeme vnímat pouze na základu vhodné/nevhodné. Daleko důležitější ukazatel pro efektivní přeměnu postavy spojenou s nabíráním svalové hmoty a spalováním tuku je jednotlivé časování potravin. Tématu časování potravin jsme se dotkli již ve článku o sacharidech. Za bezvýhradně vhodný nepovažuji ani jeden z extrémů. Ať už jde o panické přejídání sacharidy za účelem maximální hmoty, nebo psychiku rozkládající dlouhodobé nuly.
V časovém období před tréninkem nemáme reakcí na předchozí aktivitu vytvořeno anabolické prostředí. Hormony jsou v klidu. Pokud nejsme po aktivitě a lidskému tělu přesto dodáme velké množství energie z přijaté potravy (velké množství sacharidů), tělo si s nimi nedokáže poradit a plně je využít. Určitou část využije jako okamžitou energii, určitou část pro svalový glykogen, ale převážné množství zůstane nevyužito. Tělo kvůli přebytečnému množství nevyužitelné energie bude v situaci, kdy pro něj během tréninku bude složitější spalovat tuk. Ne nadarmo se říká, že nejlepší spalovač není žádný z doplňků stravy, ale právě eliminace příjmu sacharidů před tréninkem.
Tělo díky tomu přijaté živin využije především jako zdroj energie a nebude je ukládat. Zároveň se vyhneme většímu nárůstu a poklesu hladiny inzulínu. Vhodnou přílohou z tohoto pohledu jsou batáty, vařené brambory, fazolky, nebo zelenina.
Po náročné fyzické aktivitě je situace zcela odlišná. V těle je vytvořeno daleko anaboličtější prostředí, které umožňuje tělo využít daleko větší množství přijatých živin. Zvlášť pokud jsou vaše tréninky tvrdé a intenzivní, tělo po větším množství vydané energie nekouká tolik po zdroji. Chce energii zpět. Z toho důvodu je v potréninkovém hlavním jídle ve volbě příloh větší svoboda. Můžete si dopřát rýži, těstoviny i další vysoko-sacharidové přílohy. Tělo si s nimi poradí. A díky potréninkovému hormonální prostředí nedojde k výrazným poklesům a nárůstům hladiny inzulínu, které způsobují únavu a absenci energie. Tvrdě makejte a váš potréninkový výběr jídla bude svobodnější.