Rozhovor - Aleš Bursa

Zdravím Vás, přátelé, a kulturističtí nadšenci. Právě mi bylo 31 let. V současnosti žiju v Saudské Arábii, ve městě Jeddah, které leží na západním pobřeží Arabského poloostrova, poblíž Mekky a na západ přes Rudé moře to mám do Sudánu, nebo skoro do Egypta.

Pocházím ale z Prahy, kde jsem žil skoro celý život, s výjimkou posledních skoro 3 let. Skoro dva roky jsem žil v Anglii v Manchesteru.

Většinu pracovní kariéry působím jako trenér v posilovnách.

Jak ses vůbec dostal k posilování a kolik let se tomu věnuješ?

Sportu jako takovému se věnuji od nejútlejších let, sotva co jsem začal chodit. Nejdřív to byl Sokol, kde jsme se jako děti věnovaly především pohybovým dovednostem, základní atletice, gymnastice, ale i nějakým cvikům s vlastní váhou, atd. Prostě šlo o obecnou přípravu ke sportovním specializacím. Později jsem se zaměřil na atletiku, kterou jsem dělal až do 16 let. Pak mě ale oslovil jeden velmi neobvyklý sport-footbag. Někdo to zná pod názvem „hakisak“, což je dost zavádějící a nic to nevypovídá o pokročilé formě rozvoje tohoto sportu. To zabilo mojí atletiku. Když jsem hledal možnosti, jak nabýt ještě atletičtějšího směru, přivedlo mě to na myšlenku zkusit posilovnu, zlepšit sílu, rychlost, výbušnost. Zároveň taky třeba nabrat lehce svaly. A to zase zabilo mojí footbag kariéru! Po pár týdnech jsem totiž v posilovně (a zdůrazňuji hodně významně, naprosto propadl kulturistice). Ihned jsem věděl, že chci být kulturista a chci závodit (mimochodem, což bych taky rád zdůraznil!) Bylo mi tehdy právě 19. S menšími i většími přestávkami to je teď 12 let. Ta velká přestávka byla mezi léty 2008-2011, kdy jsem necvičil takřka vůbec.

Aleš Bursa (dříve Aleš Zelinka)

Jaké jsou zatím tvoje největší úspěchy v kulturistice?

Jako největší soutěžní úspěchy bych asi viděl Celou „comeback“ sezónu podzim 2011, kdy jsem se zúčastnil po dlouhé době závodů a vyhrál jsem na podzimních „pohárovkách“ Pražský Pohár (+absolutně), Gran Prix Pepa Opava a Hitec cup Čelákovice (+absolutně i tady). Vše v kategorii do 80kg. Sice mě to tehdy pořádně namotivovalo, ale s pohledem zpět to nebyly vítězství mezi elitním polem závodníků (nikoho nechci samozřejmě shazovat, prosím).

V poslední době považuji za úspěch dvě vítězství v Anglii v roce 2015. Mistrovství severozápadu do 80kg a především hlavně USN bodypowerclassic Birmingham. To byly zatím mé poslední soutěže.

Momentálně se chystáš na jaké závody­? V jaké kategorii a federaci?

V současnosti se zabývám myšlenkou soutěžit na podzim, abych si vyzkoušel přípravu v rámci „nových možností a prostředků“. Ještě ale nemám přesně jasno v termínech. Rád bych zkusil něco tady v Arábii, spíš komornějšího, a pak jsem uvažoval o Anglii nebo Finsku, ale nechám to ještě otevřené, než to třeba proberu s Filipem například. Federace IFBB, dokud mě třeba nevyhodí (aspoň bych si to tak přál). Hlavní závody, na který mám zaměřeno hlavně, je Diamond Cup Qatar v únoru 2017!

Celou dobu, až do letošního roku jsi jel naturálně, momentálně ses rozhodl sypat, co Tě k tomu hlavně vedlo?

Je to vyústění delšího procesu zrání, životních okolností, prostředků, společenské role a připravení sama sebe i svého okolí na novou realitu. To samo o sobě by měl být exemplární příklad toho, jak by se to aspoň podle rozumného úsudku mělo dělat. Někdo má jasno hned, někdo potřebuje vykrystalizovat.

Ne každý na to má předpoklady. Ve všech ohledech, kterých je požehnaně. Dokázal jsem některé soutěže vyhrát naturálně v nenaturálním prostředí. Měl jsem v životě najeto i na jiné kariérní postupy a během času se prostě postupně ukázalo, že mě to žene směrem k více profesionální kulturistice. Zkrátka, našel jsem svoji roli, smířil se s tím a rozhodl se podnikat kroky k tomu, že když už jsem se vpustil do takových prostředků, aby to mělo aspoň co největší smysl.

Celý život jsem toužil být v nějakém sportu profesionál a zanechat v něm nějaký zajímavý otisk, než příliš zestárnu. Jako jediné východisko považuji profesionální kulturistiku. Otázka však je, jestli se tam statutárně skutečně dostanu (profi karta). Živit se kulturistikou je umění a vyžaduje to celou řadu schopností a dovedností, předpokládá to určitou úroveň rozvoje osobnosti, způsoby projevu a spoustu dalšího. Prostě to je „tvrdej business“! Momentálně jsem přesvědčen sám v sebe, že mám fyzické a tělesně stavebné předpoklady se profesionálním kulturistou stát. Dokonce jsem uzrál i v uvážení, že jsem zároveň už v roli, kdy mám něco za sebou, jsem docela vidět a mohl bych se tak tímto dostat do povědomí potenciálních sponzorů. Jen jde o to pořádně to naplnit vším, co jsem říkal (a zároveň zajistit rodinu)! Uvidíme, zda se mi to někdy v dohledné době podaří. V mém případě specielně jde o to, vpustit se do nových prostředků, jednat rozumně a uváženě, ale práskat do toho jako svině! Čas ukáže, proces už začal…

Od posledního rozhovoru v prosinci minulého roku jsi hodně nabral, kolik jsi nabral svalů za tu dobu?

Svalů ryzích nevím. V prosinci jsem měl cca 92-93kg a trochu jinou strukturu. Teď nevím kolik mám přesně, ale zhruba 100-101kg. Beru to jenom jako přechodnou hranici, neboť vím, že jsem měl hodně rezervy ve výživě (hlavně v jídle, ale i suplementech). Mám 171cm, takže dobrá kulturistická výška. Rozhodně však na současných hmotnostech a hustotě nechci dlouho setrvat, a pokud možno nabrat nějakou další poctivou hmotu! Meze si nevylučuji, avšak chci zůstat ve výhodě se symetrií. 😉

Na kolik měsíčně Tě vyjde jídlo a sypání, teď v přípravě?

U mě se nedá říct měsíčně s přesností, protože záleží na okolnostech. Suplementy jsou tady hrozně drahé a poštovné je vysoké. Jídlo bych řekl, že relativně levné, ale ne o moc, než v Čechách. Sypání bylo za hubičku, než sem začal s růsťákem (na začátku dubna). Přesné sumy přesně nevím, ale není to občas sranda, dávám tomu docela hodně. Proto hledám cesty, jak zajistit pomocný příjem. Občas trénuji soukromého (bohatého) klienta za vyšší peníze mimo naši posilovnu. Pokud by opravdu vyšel nějaký sponzoring, hodně by to vše usnadnilo.

Kolikrát týdně momentálně trénuješ a máš nějakého sparing-partnera?

4-5 krát týdně. Většinou najdu někoho z kolegů trenérů, kteří se mnou odjedou. Skoro vždycky. Ale někdy to je extrémně těžké zorganizovat. Možná už víte z mých youtube videí (Bodybuilding life in SaudiArabia). Hlavní sparingové jsou Abdul Kadir a Marriott FishmanFaderoga:)

Saudská Arábie

Jak dlouho žiješ v téhle zemi a jak dlouho bys tam chtěl vydržet?

Žiji tady od září 2015 a mám kontrakt na dva roky. Zatím se to odvíjí všechno docela dobře a já jsem moc vděčný za příležitost. Tudíž se v práci dost snažím, protože když už si mě pozvali, aby toho nelitovali. J

Jsem tu sám a rodinu mám v Praze. Je to těžké a pro ně asi emocionálně i náročnější. Přeci jenom jsem obklopen prací a prací na své kulturistické kariéře, tak ten stesk nebývá někdy tak markantní. Ale přijdou chvíle, kdy je mi těžko a musím si to protrpět. Taková je cena. Máme s manželkou Baruškou čtyřměsíční dcerku Nikolu. Dělá nám velkou radost a navíc jak žijeme v době video hovorů, tak díky Bohu za to, že se vidíme aspoň takto.

Plánujeme, že za mnou přijedou zhruba po Vánocích (těch nadcházejících). Nikole už bude rok tehdy, tak to vše půjde snad dobře.

V jakém městě bydlíš, kolik má obyvatel?

Jsem ve městě Jeddah na západním pobřeží. Je to druhé největší město po Ryjádu a značně rozlehlé. Navíc taky neuvěřitelně rychle expandující. Obyvatel má asi cca 5 milionů. Poblíž je další velké město Makkah (Mekka) a lidi dost migrují tam a zpět. Neexistuje tu veřejná doprava a ani moc chodníky a většinou je to všude daleko. To je nevýhoda. Jsou tu ale třeba úžasné korálové útesy a podmořský svět. Rudé moře je fakt top.

Je ve městě vše, co potřebuješ, nebo Ti něco schází?

Úplně všechno tu není, ale každé město má určitý mix věcí. Schází mi paradoxně občas déšť. Ale to není dobré, protože když prší, tak se tu hned dělá docela slušně extrémní potopa. Stačí fakt půl hodinky, hodina lehkého deště a povodeň je na světě. Některé druhy jídel mi tu chybí, ale dá se vyžít. Většině lidí chybí kompletní absence jakékoliv komunikace nebo styku se ženami. Je to vlastně nelegální a nedá se s tím moc co dělat. Vrchol mojí komunikace je třeba, když pozdravím v obchodě a dostane se mi odpovědi. Člověk je vlastně neustále „nadrženej“. Ale co se týká mě, tak já ctím morální a ušlechtilé hodnoty a zároveň mám mozek, který prostě působí jako brzda nezřízeného rozletu. Pro mě to je jak tady, tak kdekoliv jinde. Je to zvláštní stav, který nedokážu takhle verbálně zprostředkovat. Má to strašně moc různých, společenských implikací, že by to vydalo na samostatný text. Život je tu prostě jiný, extrémní někdy, zcela jistě vyhraněný, protkaný diktátem kultury, která se vměšuje do náboženství. Je to centrálně řízený proces z úrovně vlády a většině běžným lidem bez kontrastu přijde normální, že třeba máma musí sedět u rodinného stolu kompletně zahalená a že musí počkat na řidiče, aby jí laskavě odvezl na nákup, atd. Pravidla se postupně lehce povolují a je vidět posun. Náboženství s tím ale nemá nic společného, pouze originální beduínská kultura.

Máš tam nějaké auto, nebo jak se tam dopravuješ?

Nemám ani auto, ani řidičák. Nikdy, až doteď jsem to nepotřeboval. Právě plánuji se zapsat do autoškoly a naučit se řídit a zároveň získat papíry, než přijede rodina. Chodím hodně pěšky, často mě někdo sveze nebo jezdím taxíkem.

Do Saudské Arábie jsi odjel pouze skrz práci, nebo v tom bylo i něco jiného?

Bylo v tom i mnoho jiného. Tohle téma bych tajemně raději přeskočil, neboť je toho na toto téma hodně, co říct, ale není to snadno obsažitelné (a i pochopitelné) pro veřejnost, které bych to adresoval. Jsem tu nejenom kvůli práci, ale i kvůli jiným věcem, ke kterým např. patří kariérní rozvoj, duchovní rozvoj, rozšiřování svého vlastního obzoru horizontu v myšlení, atd. Je toho daleko víc a není to tabu o tom mluvit, jen se to sem asi ani moc nehodí a je to složitější.

Když jsi tam odcestoval, měl si již domluvenou práci a jel na jistotu, nebo si hledal práci až tam?

Tak to musí být vždycky. Musí Vás sem někdo oficiálně pozvat a sponzorovat bydlení a postarat se o Vás. Do země nelze jen tak přijet. Ani navštívit to tu nemůžete. Maximálně jste-li Muslim, tak smíte požádat o Hajj/Umran vízum, které Vám umožní časově omezený vstup do země na omezená místa (Jeddah, Makkah, Madina). Práci musíte mít dojednanou dopředu se všemi podmínkami. Navíc proces získávání víza je extrémně namáhavý a zdlouhavý. Práci jsem získal po výběrovém procesu skrz jednu anglickou recruitment firmu. Pak jsem byl vybrán z kandidátů na základě dosavadních zkušeností, certifikátů, úrovně jazyka, umění jednání a charakterovým vlastnostem. V Království většinou najdete lidi ve vedení firem a především zdravotní sestry a obecně zdravotní personál. O jiném českém trenérovi v Saudské Arábii jsem nikdy nezaslechl.

Jaké tam jsou kriteria pro práci fitness trenéra?

Dobré mravy, určitá kombinace vlastností osobnosti, jako je především dobré příkladné vystupování, zodpovědnost, poctivost, pracovní etika, jazykové a komunikační dovednosti (takže výborná angličtina řekněme, pakliže nemluvíte arabsky), certifikace na úrovni minimálně REPslevel 3 (anglická certifikace). Její ekvivalent v evropské stupnici je myslím EREPslevel 4. Dále je dost výhodou mít diplom z vysoké školy. Není to nutnost, ale v procesu získávání víza to zmenší podezření konzula. To je v kostce, co je potřeba. Pak ještě štěstí, mít za sebou alespoň nějakou trenérskou zkušenost a mít osobnost, která dokáže ocenit místní prostředí. Není to tu pro většinu lidí snadné! Jak se lidově říká: „mít na to koule“.

Je práce trenéra jednou z lépe placených prací? A dá se tím uživit?

Ano, trenérstvím se tu dá uživit a i našetřit. Je to průměrně placená práce na poměry, ale stačí to. Navíc to nejde porovnávat třeba s manažerskými platy v SaudiAramco, apod. Neexistují tu daně, ubytování je hrazeno firmou (sponzorem), všechno jde jen Vám. Život tu není nijak extrémně nákladný, ale záleží na jednotlivci. Jasně, že se dá utratit všechno, co vyděláte, ale to je snad pod úroveň o tom vůbec přemýšlet. Trénování mimo firmu je daleko lukrativnější, ale nesmí to brzdit nebo zneužívat firmu jako takovou. Kdybych měl jenom soukromé klienty, tak sem do dvou let milionář. 😉

Kolik dní v týdnu pracuješ a v kolik začíná a končí tvůj pracovní den?

Pracuji 6 dní v týdnu. Máme otevřeno od 7 ráno do 11 do večera, kromě soboty, kdy jenom od 11 do 11. Potřebujeme pokrýt interval službou trenérů, takže máme každý trochu jiné šichty. Já většinou začínám tak v 1 nebo ve 2 a zavírám v 11. Pátek je tady volno. Podobně jako naše neděle. Většina lidí má volno i v sobotu, ale na nás se to nevztahuje.

Co Ti nejvíce chybí v Saudské Arábii, kromě rodiny?

Nejvíc mi kromě rodiny chybí atmosféra pro hardcore trénování a trochu některé nedokonalosti ve vybavení posilovny. Také kulturisté samotní! Samozřejmě přátelé a našlo by se ještě několik věcí…

Jak často a na jak dlouho se vracíš do ČR?

Byl jsem v Čechách zatím pouze jednou a to velmi brzy, po 3 měsících tady. Kvůli narození dcerky Nikoly 11. 12., a pak jsem zůstával na Vánoce. Do Jeddy jsem se vrátil po 2 a půl týdnech 29. 12.

Teď se chystám do Čech 17. 6. až cca 11. 7. Ale část z toho budu v Německu (Leipzig).

Později asi kvůli soutěžím někdy na podzim, pak Vánoce a s rodinou zpět sem.

Jak je to s jídlem a masem, dá se rovnat s kvalitou jako např. u nás v ČR?

Maso je tu kvalitativně dobré. Obecně jídlo už tak moc ne. Ono ale porovnávat zrovna s ČR, kde je obecně kvalita jídla horší, než ve většině Evropy, bohužel, není úplně jednoduché. Je tu jiný výběr, daleko menší obecná znalost o výživě a je tu extrémně hodně fast foodů. Velké problémy s cukrovkou a obezitou. Existují tu i rozvozy např. McDonalds. Pokud má však člověk peníze a možnosti, najde tady snad cokoliv v top kvalitě.

Jak složité je sehnat v takové zemi steroidy, případně i suplementy?

Není, specielně pokud máte dobrou a spolehlivou známost (jedná-li se o zakázané látky). Daleko míň se hlídají lékárny, co vydávají na předpis. Proto je tu spousta kvalitních věcí, ale taky se tu najdou i ty nekvalitní. Mně se to ale ještě nestalo. Třeba mám super kvalitní růsťák za docela nepřesazenou cenu. Má na sobě vládní razítka, atd.

Suplementy jsou horší, protože jen málo poskytovatelů je sem může dovážet oficiálně a je v tom obrovská korupce. Proto většinou se musí objednat na internetu a nechat dovézt drahou kurýrní službou, a pak to šplhá do nesmyslných sum. Ale i tak se to dá. Akorát je s tím „strašnej voser!“

V čem nejvíce je odlišná mentalita lidí oproti ČR?

V hodně věcech, ale pokusím se to shrnout do pár stručných bodů.

Společenský život je tu většinou v rámci rodin. Rodiny bývají dost početné a hodně stmelené. Saudi obecně moc nesdílejí s ostatními, ale když na to dojde, jsou neuvěřitelně pohostinní a dost otevření, přátelští. Člověk tu hodně pociťuje víru a způsoby její projekce na lidské konání. Z osobní zkušenosti bych řekl, že jsou takový vroucnější, co se týká mezilidského kontaktu. Platí tu pravidlo, že čím je země teplejší (počasí), tím jsou lidé línější. Hodně to tu člověk pociťuje. Také tady často člověk moc dobře nepořídí, když potřebuje něco vyřídit. Je tu hodně prorostlá korupce do všech úrovní společnosti, což je fakt velký problém. Co jsem tady ale moc nezaregistroval, je závist. Jako by to tu neexistovalo. Někdo má málo, někdo má hodně, král je trilionář, ale nikdo to moc neřeší. Klidně žijí lidé v horších podmínkách, jakoby se nic nedělo a nezávidí. Já se pohybuji v okruhu lidí s velkým vzděláním (speciálně ze západu) a velkými životními zkušenostmi. To, co mě většinou obklopuje, je strašně obohacující a inspirativní. Už teď jsem toho v tomto smyslu doposud nastřádal tolik, co by se mi jistě v Čechách nepoštěstilo za dlouhou dobu. Duchovní a duševní růst, jazykové dovednosti, způsoby jednání, apod. Čechy jsou velmi úzký, omezený prostor lidí (bez urážky to myslím) s minimem obyvatelstva, kteří jsou příliš často natolik svázaní mateřštinou, že k nim tolik neproniká větší část světa. Neplatí to vždy, ale tak to na mě působí. Čech si cením za mnoho věcí a fandím nám, co se týká rozvoje a tleskám všem krásným věcem a lidem, které jsme dokázali vyprodukovat. Je však nutné otevřít lidem na všech úrovních společnosti širší horizont náhledu. Navíc bych řekl, že je nutnost vychovávat děti oboujazyčně na stejné úrovni (angličtina). Bez toho je člověk předurčen k omezenosti. Bohužel…

Jsou tam lidé hodně věřící? Předpokládám, že tam bude hodně muslimů, jak s nimi vycházíš, měl jsi nějaký problém?

Lidé jsou tu asi tak věřící, jako lidé středověku v Evropě. Nenajdete zde ateistu. Navíc věří ve stejného Boha jako Křesťané. Proto k nim mám tolik blízko, ale smutná pravda je, že většina lidí na západě to ani neví a navíc vnímají jen jejich kulturu, ale o víře nic moc nevědí, protože moc neexistuje nezaujatá možnost prezentace Islámu širší veřejnosti. Jsem si vědom toho, že se tímto textem dotýkám pocitů mnoha lidí zvířených uprchlickými událostmi v Evropě, ale jsem upřímný na nejvyšší možný stupeň svého svědomí! Politika + kultura (nerovná se!) Víra. Amen

Jaký tam mají lidi vztah k posilování, chodí hodně lidí cvičit?

K posilování velmi vlažný vztah. Ale povědomí o něm se dost rozšiřuje a já se ho snažím být svými snahami součástí. Spoustu mladých kluků, ale obecně i lidí zralého věku a i staršího, cvičí a je si vědoma hodnot, které to přináší. Životní styl to ale většině lidem kazí nebo hodně přibržďuje. Potenciál je tu obrovský a je to země neuvěřitelných možností! Postupně se občas objevují i dámská fitka, ale ta musí být registrována pod něčím jako součást jiného sektoru, jako např. kliniky nebo fyzioterapie, atd. Spousta žen chce cvičit a většinou to realizují chozením ve vedru venku a cvičením pod soukromým dohledem u nich doma, většinou s celkem slušným vybavením.

Našel jsi tam za tu dobu již nějaké kamarády, se kterými můžeš trávit volný čas?

Mám docela dost kamarádů a nevím, s kým dřív co zorganizovat, neboť mám hrozně málo volného času. Na všechny aspekty praktického života jsem sám a nemám ani auto, jak jsem říkal. Zabere to dost času. Hodně času trávím v posilovně (v práci). Poznal jsem celou řadu fantastických osobností, ať už jsou to Saudi, Egypťané nebo Syřané. Hodně mi toho dávají a já neustále poznávám. Rostu ve všech směrech a jsem za to vděčný.

Jak probíhá tvůj den, když máš volno v práci? Cestuješ, nebo chodíš se někde bavit?

Vytvářím videa, zajdu si na jídlo, jsem v obchodních centrech, snažím se vycestovat mimo město, do pouště nebo výjimečně na pláž, píšu rozhovory, dávám rady, čtu, studuji, co potřebuji. Často jsem ale unavený a prostě jen lelkuju na Youtube. Samozřejmě relativně často v průběhu dne komunikuji, nebo mám dokonce video call s manželkou v Praze a vidím tak i naší maličkou Nikolku. Bohužel kompletní den volna je jenom pátek, takže nic moc.

Děkujeme Ti za rozhovor pro náš web. Chtěl bys něco vzkázat návštěvníkům webu?

Ano. Děkuji Vám především za možnost ventilovat tyto mé pohledy na věc k širšímu publiku v Čechách!

Rád bych poděkoval lidem, co mi fandí a podporují mě duševně na dálku a zároveň sledují mé kroky v kulturistice. Např. sledováním facebooku, kde jsem hodně aktivní (najdete mě jako Ales Bursa), nebo sledují moji video tvorbu na Youtube (Ales Bursa), nebo třeba i na instagramu (@ales_bursa).

Rád se dělím o poznatky a zkušenosti a zrovna procházím takovou kulturisticko-životní transformací a mám relativně jasné cíle.

Rád bych na dálku podpořil všechny kulturistické nadšence a vzkázal, aby se vyvarovali falešnosti a falešných lidí a informací. Mějte poctivé srdce a poznávejte nové skrze kritickou logiku, jednejte co nejotevřeněji, nemějte tajemství a buďte k lidem vlídní. Uvidíte, jak dobře se Vám pak začne dařit. Hlavně vytrvejte!!!

Taky bych rád poděkoval rodině, že to bez mojí přítomnosti tak statečně zvládá!