Které mají smysl, a které lidem spíše škodí?
Trhačky umožňují udržet v rukách (a díky tomu často i zvednout) větší váhu, než byste zvládli bez nich. Mozek dostává signál, že je váha pod kontrolou, a celý zdvih vypadá jistěji.
Přílišné lpění na trhačkách může dlouhodobě oslabovat úchop. Pokud neudržíte v rukách ani 150 kg na mrtvý tah, svůj mimořádně slabý stisk raději rychle dožeňte pomocí farmářské chůze, visů, zdvihů tlusté osy, dotahů, gripperů a jiných nástrojů. Začátečníci se vždy zlepšují rychle.
Může ale přijít chvíle, kdy vám ani silný úchop neumožní tvrdě trénovat vaše super-silné nohy, záda, trapézy... Není pak žádná ostuda trhačky v nejtěžších sériích použít.
Zejména záda lépe procítíte, pokud úchop odstraníte ze hry. Chytřejší nicméně může být zařadit pro svá předloktí strategické pauzy. Např. po mrtvých tazích a přítazích jednoručky v předklonu zařadíte stahování kladky s nataženýma rukama, kdy si úchop odpočine, než se pustíte do farmářské chůze.
Trhačky také zpříjemní čelní dřep lidem, kteří na něj nejsou dostatečně flexibilní. Christian Thibaudeau to předvádí jako první a svůj nejoblíbenější způsob:
Ano: čelní dřepy, nejtěžší série mrtvých tahů, trénink zad s čistě kulturistickými cíli
Ne: lehké tahy, první měsíce tréninku
Čistě bez nevýhod je pokřídovat si ruce magnésiem. Náročnost úchopu můžete dokonce odstupňovat v rámci rampy na nejtěžší váhu dne:
5x70 kg nadhmatem
5x120 kg nadhmatem s magnésiem
5x170 kg střídavým úchopem
5x180 kg střídavým úchopem s magnésiem
5x185 kg s trhačkama
Závěsné systémy rozvíjí stabilitu a vnímání těla v prostoru. Používají se k tréninku s vlastním tělem, zejména pro cvičení „jádra“.
Lépe než TRX ale poslouží gymnastické kruhy. I do nich lze strkat ruce a nohy a cvičit „core“, přitahovat se, klikovat nebo rozpažovat s nohama na zemi. Kruhy ale navíc umožní cvičit pravé gymnastické cviky s tělem nad nimi, například dipy, přednosy nebo stojky.
To z nich dělá jednu z nejlepších pomůcek do posilovny i pro trénink doma.
Některé lidi činka na zádech tlačí. Většinou proto, že ji pokládají příliš vysoko na krk.
Řešení je snadné: položte si činku níž, zbavte se ručníku.
Něco jiného platí u těžkých hip thrustů. Abyste se mohli plně soustředit na cvičení, vyztužte činku na pánvi jakýmkoli způsobem, ať už jde o ručník, pěnovou násadu nebo molitan.
Hip thrust. Vypadá neobvykle, ale prokazatelně vládne všem cvikům na zadek. Atlety pak učí generovat sílu vpřed - geniální pro zápasníky nebo sprintery.
Lidé s nedostatečně flexibilními lýtky si někdy podkládají paty při dřepech kusem dřeva. Ten jim umožní jít kolenama více dopředu, dřepnou hlouběji a zároveň zůstat více vzpřímení, což podle některých více zatíží kvadricepsy.
Představa, jak se 150 kg na zádech hledám nohama dřívko, je pro mě noční můrou. Pokud chcete patu výše, kupte si raději vzpěračské boty.
Tady už máme zcela bezpečný způsob, jak zvětšit rozsah v kotnících. Hodí se pokročilým vzpěračům, případně na čelní a high bar dřepy v relativně úzkém postoji.
Stálé nošení vysokého podpatku ale může ještě více snižovat flexibilitu lýtek. Také nasazovat si boty při mrtvém tahu zvýší rozsah pohybu a tím sníží váhu, kterou zvednete. Mrtvé tahy a také široké, kyčelně dominantnější dřepy je radno dělat boso. Jako Benny Magnuson.
U tahů ze země někdy osou vezmete holeně. Ty pak bývají odřené nebo zkrvavené. Podkolenky by mohly pomoct, kdyby je pro ostatní sportovce nezkazili fotbalisté.
Žádný důvod nosit je. Pevně stiskněte a spojte se s železnou činkou v jedno. Nevypadejte v posilovně jako cyklista.
Ostatně jistá úroveň nepohodlí v rámci silového tréninku je užitečná. Judista umí padat a thaiboxer má osekané holeně. Když vás při čelních dřepech škrtí osa, když zercher dřep mučí vaše loketní jamky, když si při nadhozech obíjíte klíční kosti, dělá to z vás lepšího člověka.
