Jeden z nejklasičtějších kulturistických mýtů je stanovování a vymezení jednotlivých typů trénink pro dané cíle. Jako by se dalo rýsovat pouze na vysokých počtech opakovaní a nabírat sílu a hmotu pouze za použití vysokých zátěží a nízkém počtu provedení. Tento předpoklad v lidech vzbuzuje dojem, že rýsování/nabírání ovlivníme především typologií tréninku. Ať už jde o rozlišení na těžké váhy/pumpovaní, nebo volné osy vs stroje.
Vytvářet dojem, že jeden styl je efektivnější než druhý, může styl tréninků, který máme s pumpováním/těžkými váhami spojený. Zatímco těžké váhy většinou používají lidé, kteří jsou zvyklí trénink odjet opravdu nadoraz, pumpováním na stroji čas v posilovně tráví spíš fitness-reakreanti. Ale samotný rozdíl udělá spíš přístup k tréninku a samotná intenzita, nikoliv způsob. Pokud vložíte stejné úsili a intenzitu do tréninku s vyšším počtem opakování a nižší zátěží, výsledek nebude horší. Celé je to o intenzitě a stimulaci svalu. Intenzita tréninku ovlivní anabolické prostředí, hormonální reakci těla a následnou regeneraci.
Časování a množství přijaté energie ze živin v běžné i tréninkové dny má na přeměnu postavy daleko větší vliv, než pouhá specifikace a zaměření na jeden typ tréninku.
Je velký rozdíl mít trénink prsou a skutečně cvičit prsa. Cíl tréninku ovlivní jeho intenzita, časování pohybu, provedení cviků, využití primárních svalových skupin. Ať už máte jakýkoliv cíl, i tréninkové metody by měly procházet svými cykly a změnami zaměření. Těžké váhy, pumpování, volné cviky, izolované cviky, netradiční trajektorie, soustřední na určitou svalový stimul.
